• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Pamatuju si, jak jsem se snažil vytvořit doma aspoň malý relaxační koutek v obýváku o patnácti metrech čtverečních. Místo, kam si večer lehnout s knihou a horkým čajem, aniž bych musel každou chvíli skládat deky a polštáře do skříně. První pokus selhal na tom, že jsem koupil laciné křeslo bez úložného prostoru – po týdnu vypadalo jako hnízdo a věci z něj padaly na zem. Pak jsem objevil geniální řešení: kvalitní sofa bed s pevným čalouněním. Ve složeném stavu je to pohodlné místo na sezení, které zabere minimum místa, a když přijedou přátelé, během deseti vteřin z něj máte plnohodnotné lůžko.

Klíčem k opravdu funkčnímu domácímu relaxačnímu koutku je kombinace pohodlí a praktičnosti. Většina lidí dělá tu chybu, že kupuje nábytek jen podle vzhledu, a pak zjistí, že se na něm nedá ani zdřímnout. Pokud máte malý byt, vsaďte na model s integrovaným úložným prostorem. Bed with storage je v tomto směru zázrak – pod sedákem schováte přebytečné deky, polštáře, ale třeba i sezónní oblečení. Já osobně mám doma variantu s matrací na dřevěné laťkové bázi, která se dá jednoduše vyklopit. Žádné šoupání s těžkými díly, žádné skřípění. A když už jsme u toho: laťková báze je naprosto nezbytná pro správné provětrávání matrace. Bez ní se v matraci drží vlhkost a po pár měsících začne zapáchat.

Rozhodnutí mezi klasickou pohovkou a rozkládacím modelem bolí každého, kdo řeší domácí relaxační koutek. Osobně jsem si prošel všemi fázemi: nejdřív levný gauč z hobby marketu, který po třech měsících připomínal starou hamaku. Pak přišel na řadu pull-out sofa , tedy vysouvací pohovka s kovovým rámem. Ten je výborný pro časté spaní, protože matrace leží na pevné ploše a nepropadá se. Jen pozor na mechanismus – některé levné modely mají tendenci se po pár letech zasekávat. Doporučuji vyzkoušet rozložení a složení přímo v obchodě, a to alespoň pětkrát za sebou. Pokud to jde hladce a bez zbytečného křiku, je to dobrá volba.

Materiál čalounění je další věc, kterou podceňujeme. U mě doma dlouho vedla látka, dokud si sousedčin kocour neudělal ze sedačky drhací strom. Pak jsem přešel na velvet upholstery – sametové čalounění, které je nejen krásné na dotek, ale hlavně se na něm nedrží chlupy a dá se snadno vyčistit vlhkým hadříkem. Je to trochu dražší investice, ale vyplatí se. Navíc samet působí teple a útulně, což je přesně to, co od relaxačního koutku chcete. Kdo někdy zkoušel vyčistit bílou látkovou pohovku od kávy, ví, o čem mluvím. Sametový povrch je v tomto směru mnohem vděčnější. A pokud máte doma děti, určitě sáhněte po odstínu camel nebo olivově zelené – špína na nich není tolik vidět.

Mechanismus rozkládání hraje zásadní roli v každodenním komfortu. Click-clack mechanism je dnes nejběžnější a zároveň jeden z nejspolehlivějších. Funguje na principu kliknutí do dvou poloh: nejdřív sklopíte opěrák do lehátka a pak jedním pohybem celou sedačku rozložíte do roviny. Zkoušel jsem i starší typy s vyndavacími díly a musím říct, že click-clack je mnohem rychlejší. Problém nastává u levných variant, kde plastové díly časem prasknou. Vždy se podívejte na kovové provedení mechanismu. Když už do toho jdete, kupte si model, který má v záruce servis alespoň na pět let. Už jsem viděl příliš mnoho rozbitých gaučů, kde se člověk ve dvě ráno probudil na zemi.

Největší oříšek je pro mě vždycky skladování ložního prádla, když spíte na rozkládací pohovce každý den. U stálé postele máte noční stolek a poličku, tady musíte být kreativní. Řešení jsem našel v kombinaci polohovatelného opěráku a úzkého kontejneru pod oknem. Do něj dávám jen ty nejnutnější věci: jeden pár polštářů, lehkou přikrývku a náhradní povlečení. Vše ostatní putuje do skříně na chodbě. Kdo by čekal, že právě tohle bude největší výzva při zařizování domácího relaxačního koutku? Místo abych přemýšlel o barvách a vzorech, trávil jsem hodiny vymýšlením, kam s deseti kusy ložního prádla. Nakonec pomohla až jednoduchá police nad dveřmi, kam se vejde přesně tolik, kolik potřebujete.

Pokud váháte mezi samostatným křeslem a delší pohovkou, udělejte si jednoduchý test: lehněte si na zem do tvaru, v jakém obvykle spíte. Změřte si délku od pat k temeni a připočtěte alespoň deset centimetrů. Většina standardních rozkládacích pohovek má ložnou plochu 190 cm, což pro někoho nad 180 cm může být těsné. Já mám 185 cm a v některých modelech mi nohy přečnívaly přes okraj. Pak už to není relax, ale noční gymnastika. Hledejte proto varianty s ložnou plochou alespoň 200 cm nebo s výsuvným prodloužením. A nezapomeňte na foam mattress – pěnová matrace o hustotě alespoň 35 kg na metr krychlový vydrží tvar mnohem déle než levná pěna, která se po roce propadne do kráteru.

Vlastní zkušenost mě naučila, že skutečně funkční domácí relaxační koutek není o tom mít nejdražší kousek, ale o tom, aby sloužil vám. Aby se dal rychle přeměnit z gauče na postel, aby se na něm dalo číst, spát i lenošit, aniž byste každou chvíli něco složili. Zároveň musí skvěle vypadat i složený, protože hosté nevidí, jak se rozkládá, ale jak vypadá při běžném provozu. Moje současná sestava má jednoduché dřevěné nožky, které ladí s podlahou, a sametové čalounění v tlumené šedé. Když přijde návštěva, nikdo neuhodne, že pod sedákem čeká postel pro dva. A hlavně – už nikdy nehledám místo pro přebytečné polštáře. To je pro mě vrchol domácího pohodlí.