• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Výsledkem je méně zakopávání, rychlejší odchod z domu a menší opotřebení obuvi. Když boty u vchodu zůstanou ležet, časem se z nich stane překážka, kterou přestanete vnímat. Když je roztřídíte, zjistíte, že jich u dveří stačí polovina a zbytek má své místo jinde.

Typické chyby, které situaci zbytečně zhoršují: vjíždění do vchodu s dítětem na ruce místo v kočárku, otáčení na mokré nebo kluzké podlaze, spoléhání na to, že někdo podrží dveře, a couvání po paměti bez pohledu za sebe. Další častou chybou je nechat kočárek stát ve dveřích a teprve pak hledat klíče nebo telefonovat. Vchod se tím zablokuje a vy ztratíte manévrovací prostor, který jste předtím měli.

U dveří musí být trvale k dispozici klíče, peněženka, telefon a dopravní kartičky. Nejlepší je zavěsit je na věšák nebo uložit do přihrádky, kterou nikdo nepřesouvá. Typická chyba je odkládat tyto věci na kuchyňskou linku nebo na noční stolek — ráno se pak hledají po celém bytě. Stejně tak se osvědčilo mít v předsíni malou misku na drobné a na čipové karty, aby se nemuselo běhat zpět do obývacího pokoje.

Největší past je morální tlak. Jakmile si pravidlo jedné minuty osvojíte, začnete mít pocit, že každá minuta musí být využitá. Jenže tím se z návyku stane otročina. Pravidlo má sloužit k tomu, aby se drobnosti nehromadily, ne aby zaplnilo každou mezeru v dni. Když si všimnete, že odkládáte i věci, které jste dřív dělali bez přemýšlení, je čas pravidlo na chvíli vypnout a jen tak sedět. Odpočinek není odkládání.

Pravidlo jedné minuty zní jednoduše: pokud něco zabere méně než šedesát sekund, udělej to okamžitě. Žádné odkládání na později, žádné hromádky na kraji stolu. Jenže realita je jiná — lidé pod tímto pravidlem často zametou i věci, které minutu jen předstírají, nebo naopak odloží něco, co by skutečně stačilo vyřešit hned. Rozdíl mezi funkčním návykem a dalším zdrojem chaosu je v tom, co do minuty patří a co ne.

Do minuty patří to, co má jasný konec a nevyžaduje rozhodování. Odnést hrnek do kuchyně, pověsit bundu do skříně, vyhodit obal od svačiny, zapsat schůzku do kalendáře, odpovědět na zprávu, která zní „dorazím v šest". Tyto úkony mají jednu vlastnost: jakmile je začnete, není co řešit. Neptáte se, kam co patří, nehledáte nástroj, nepotřebujete nikoho dalšího.

Druhá chyba je opačná: lidé odkládají něco, co je hotové za dvacet sekund, jen protože zrovna sedí. Vstanou až za hodinu a mezitím se na stole nahromadí pět drobností. Přitom stačilo zvednout ruku a udělat to hned. Pomáhá jednoduché pravidlo pro ruce: pokud předmět držíte a víte, kam patří, odneste ho. Pokud ho držíte a nevíte, položte ho na jedno určené místo — ne na kuchyňskou linku, ne na parapet.

Pověsit kolo na zeď v bytě vypadá jako jednoduchý úkol: koupit držák, vyvrtat dvě díry, přišroubovat. Jenže ve chvíli, kdy jde o panelovou stěnu, sádrokarton nebo starou omítku, se z toho stane riskantní operace. Špatně zvolený držák může vytrhnout kus omítky, prasknout v panelu nebo po prvním zatížení vyklouznout i s hmoždinkou. Přitom existuje řada řešení, která zeď nepoškodí vůbec, nebo jen minimálně.

Pokud se vrtání nevyhnete, volte hmoždinky určené přímo pro daný materiál. Do sádrokartonu patří kovové nebo plastové hmoždinky s křídly, které se za stěnou rozepnou. Do plné cihly stačí kvalitní univerzální hmoždinka, do betonu chemická kotva. Nikdy nepoužívejte krátké vruty do dřeva bez hmoždinky, i když se zdá, že „to drží". Právě tohle je nejčastější chyba, která skončí vytrženým kusem zdi i s kolem na podlaze.

Před vrtáním si na zeď přiložte papírovou šablonu a označte díry tužkou. Zkontrolujte, zda za zdí nevedou trubky – pomůže jednoduchý detektor kovu a plastu. Vrtejte pomalu, bez příklepu, abyste omítku neodlomili v okolí díry. Po vyvrtání díru vysajte a hmoždinku zasuňte tak, aby byla zarovno s povrchem. Pokud držák zatížíte hned, může se pohnout. Nechte ho pár hodin v klidu, u chemických kotev dodržte dobu vytvrzení podle návodu.

Když už je bunda na věšáku, dejte pod ni nádobu a jednou za hodinu zkontrolujte, zda voda neodtéká mimo. Pokud zjistíte, že zeď už je mokrá, setřete ji suchou tkaninou a nechte do schnutí otevřené okno. Na omítku netlačte, jen ji osušte. U citlivých povrchů, jako je tapeta nebo sádrokarton, raději bundu přeneste do jiné místnosti nebo použijte sušák s odkapávací vaničkou.

Kde pravidlo jedné minuty selhává Typická chyba je strkat do minuty věci, Jak ZaříDit Malou Kuchyni které vypadají krátce, ale ve skutečnosti otevírají další rozhodnutí. Třídění pošty není minutová záležitost — jakmile otevřete první obálku, objeví se platba, kterou je potřeba zadat, a termín, který je nutné ověřit. Podobně to platí u účtenek, nabídek a dokumentů. Pokud u věci nevidíte konec na první pohled, nepatří do minutového režimu. Patří do koše, do složky „na později" nebo do diáře.

In case you loved this article and you would like to receive more details regarding proměNa bytu please visit the web-page.