• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Typická chyba je snažit se mokrý papír rychle vysušit teplem. Fén, přímé topení nebo slunce způsobí, že se vlákna smrští nerovnoměrně. List zůstane zkroucený a křehký. Správný postup je nechat papír v místnosti s vlhkostí kolem 50 % a v klidu. Teprve když je suchý, srovná se pod lehkou zátěží. A pokud jde o cenné dokumenty, foťte je průběžně v suchém stavu – vlhkost je totiž to poslední, co jim prospívá.

Základem je jednotná výška řady. Když vedle sebe stojí svazky podobné výšky, hřbety tvoří souvislý pás a oko se po něm klouže. Nesrovnalosti vznikají hlavně u knih, které se vymykají formátem. Ty patří buď na konec řady, nebo do samostatné police. Dalším pravidlem je orientace: rozhodni se, zda hřbety čteš shora dolů, nebo zdola nahoru, a drž se toho v celé polici. Půlka řady otočená jinak působí jako šum a snižuje přehlednost.

Největší problém nastává, když vlhkost kolísá. Papír se roztahuje a smršťuje podle toho, jak se mění vzduch. Pokud v místnosti přes den topíte a v noci netopíte, rozdíl může být dost velký na to, aby se kniha po několika týdnech zdeformovala. Hřbet se ohne, desky se rozjedou a stránky začnou vlnit. U volných listů se okraje kroutí do vln, u archiválií vznikají ostré zlomy, které se už nedají srovnat.

Podle výsledku měření zvolte řešení. Do dvou stupňů obvykle stačí tuhá podložka s protiskluzovou spodní stranou, která sklon vyrovná. Důležité je, aby podložka ležela celou plochou a neprohýbala se. Pokud je sklon větší, potřebujete pevnou desku s rektifikačními nožičkami nebo klíny. Vyhněte se měkkým koberečkům a pěnovým podložkám – ty sklon nevyřeší, jen ho schovají a přidají nestabilitu. U koberce zkontrolujte, zda se pod ním neskrývá další nerovnost, například přechodová lišta.

Nejdřív vyřešte světlo, protože to rozhoduje, jestli budete místo používat, nebo ho . Denní světlo z okna je ideální, ale jen tehdy, když vás při čtení neoslňuje protisvětlo. Pokud sedíte zády k oknu a kniha je ve stínu, přidejte stojací lampu s ohebným ramenem nebo nástěnnou lampičku, kterou lze nasměrovat na stránku. Bílé světlo je pro čtení vhodnější než žluté, ale příliš studené světlo večer unavuje oči. Vyzkoušejte obojí a nechte si to, u čeho vydržíte víc než deset minut.

Papír je hygroskopický. To znamená, že neustále přijímá nebo odevzdává vlhkost podle toho, jaké je okolí. V místnosti s relativní vlhkostí nad 60 % začne papír během několika hodin vlhnout. Není to vidět hned, ale změna nastane v celé struktuře. List se mírně zvětší, zvětší se i jeho tloušťka a změkčí se povrch. Kdo s papírem v takové místnosti pracuje, pozná to podle toho, že se hůř obrací, je „unavený" a při psaní se rozpitává inkoust.

Pro běžnou údržbu stačí potah jednou za týden vysát a jednou za měsíc otřít vlhkým hadrem s trochou jemného mýdla. Skvrny řešte okamžitě, ne až po víkendu. Když si osvojíte tyto čtyři zásady – suché čištění, málo vody, okamžitý zásah a šetrné sušení – potahy vydrží roky bez vyblednutí a deformace.

Řešení nezačíná u papíru, ale u vzduchu. Změřte vlhkost vlhkoměrem, ne pocitem. Pokud je trvale nad 60 %, je potřeba větrat krátce a intenzivně, ne dlouho a mírně. V zimě stačí otevřít okno na pět minut dvakrát denně. Nepomůže sušit prádlo v místnosti, kde jsou knihy, ani věšet mokré věci na radiátor. Tam, kde vlhkost zůstává vysoká i po větrání, pomůže odvlhčovač vzduchu nastavený na 50 %. Uložený papír patří do uzavřených krabic s několika sáčky pohlcovače vlhkosti, které se musí pravidelně měnit. Kdo je zapomene, jen přesune problém jinam.

Když se hloubka nedá změnit, pomůže podložka Nejčastější chyba je cpát se dozadu, dokud záda nenarazí na opěradlo. Tím se zvednou stehna a začne tlak na kostrč. Řešení je jednoduché: dejte mezi záda a opěradlo bederní podložku nebo složenou deku o tloušťce pěti až osmi centimetrů. Tím se tělo posune dopředu a sedák se opticky zkrátí. Stehna zůstanou podepřená po celé délce a váha se rozloží. Stejný efekt má i mírný předklon sedáku, ale ten se doma upravuje jen obtížně.

Kdy je vlhkost už příliš a co s tím dělat Orientační hranice pro papír je 45–55 % relativní vlhkosti. Nad 65 % přestává být papír jen „nepříjemný", ale začíná se rozpadat. Voda v něm podporuje chemické reakce, které štěpí celulózu. Papír žloutne, křehne a ztrácí pevnost. Zároveň se v něm usazují plísně. Ty se nejdřív projeví jako našedlé nebo nazelenalé skvrny, později jako typický zatuchlý zápach. Plíseň na papíře se nedá jen tak smazat – prorůstá vlákny a její spory zůstávají aktivní, dokud je vlhko.